Nelokální charakter kvantové mechaniky se obvykle demonstruje známým EPR paradoxem (pojmenovaného podle autorů myšlenkového experimentu z roku 1935 - Einsteina, Podolského a Rosena). Ukazuje se, že dvojice částic (např. fotonů) v kvantově propleteném polarizačním stavu dává vzniknout korelacím, které jsou silnější, než by dovolovala jakákoliv myslitelná lokální teorie klasického typu. V první polovině 90. let navrhlo několik teoretiků (mezi nimi S. Tan a L. Hardy) schéma, v němž nelokální charakter vykazovaly i stavy světla s jediným fotonem. Obdobně jako v EPR experimentu se zde uvažovalo o dvou pozorovatelích, kteří na oddělených místech provádějí nezávislá měření, ale místo polarizačních fotonových stavů se zajímají o přítomnost či naopak nepřítomnost fotonu v dané oblasti (rameni optického přístroje). Dá se ukázat, že s použitím principů klasického lokálního realismu (obhajoba těchto principů vedla Einsteina, Podolského a Rosena ke zformulování EPR paradoxu) mohou oba pozorovatelé za jistých okolností dospět k rozporným závěrům ohledně přítomnosti fotonu v jednotlivých ramenech. To je považováno za projev kvantové nelokality na jednočásticové úrovni.

Zatímco kvantová nelokalita v "klasickém" EPR experimentu byla prokázána již několikrát, důkaz jednočásticové nelokality až donedávna chyběl. Provedení takového experimentu bylo konečně oznámeno v letošním prvním květnovém čísle časopisu Physical Review Letters týmem fyziků z Královského technologického institutu ve Švédsku a Ioffeho fyzikálně-technického ústavu v Petrohradě. Je to jen další v dlouhé řadě důkazů, že ta podivná kvantová mechanika asi doopravdy platí...